Skip to content Skip to left sidebar Skip to footer

Vyjádření pana Martina Holého ohledně odpisu ložiska (cementárna)

Vyjádření pan Martina Holého, ředitele odboru geologie a zástupce náměstka pro řízení sekce ochrany přírody a krajiny, ohledně odpisu ložiska. (Reakce na email místostarosty Kopřivnice pana Stanislava Šimíčka).

“Kroky těžaře a záměr výstavby cementárny na Štramberku (EIA) je samozřejmě Ministerstvu životního prostředí znám. Jedná se o situaci, která se opakuje a před cca 20 lety již byla dovedena až do úrovně stavebního řízení. Projekt cementárny vychází z reálného stavu zásob na ložisku, kde jsou k dispozici nejen kvalitní vápence na výrobu vápna, ale také cementářská surovina. Vašim obavám ze zhoršení životních podmínek a vlivu na životní prostředí rozumím; řešit by je měl v rámci vašich požadavků a stanovených podmínek právě proces EIA. Osobně jsem Štramberk a jeho okolí mnohokrát navštívil.

Proces odpisu zásob upravují §§ 14a, 14b a 14c horního zákona (zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, v platném znění). Zásoby výhradního ložiska lze odepsat:
a) z důvodů zvláště složitých (neřešitelných) báňsko-technických, bezpečnostních nebo geologických poměrů souvisejících s přírodními podmínkami nebo nepředvídatelnými událostmi;
b) jestliže vydobytí těchto zásob není hospodářsky účelné;
c) pokud by dobývání ohrozilo zákonem chráněné obecné zájmy, zejména ochranu životního prostředí, a význam této ochrany převyšuje zájem na vydobytí těchto zásob.

Návrh na odpis zásob podává oprávněná těžební organizace, která s nimi nakládá (dobývá je). Tento institut byl do zákona původně zařazen proto, aby těžební organizaci umožnil vyřešit nakládání s částmi ložiska, které byly z technických důvodů netěžitelné nebo jejichž těžba byla výrazně ztrátová. Při pozdější novelizaci horního zákona byl jako důvod zařazen i výše zmíněný bod c). V tomto případě mohou podávat návrh na odpis zásob rovněž příslušné orgány státní správy na úseku životního prostředí. Těmito orgány jsou tedy především krajské úřady či obce s rozšířenou působnosti, které vykonávají státní správu na úseku životního prostředí, nebo specializované státní instituce. Slovo “příslušné” pak znamená, že předkládající instituce musí návrh na odpis zásob doložit takovými důvody, které jasně a konkrétně vycházejí z jejích kompetencí.

Odpis zásob však není jejich automatickým vymazáním z mapy a jejich “zrušením”. Zásoby výhradních ložisek jsou totiž klasifikovány jako nerostné bohatství, které je primárně vlastnictvím státu a ten je předává za poplatek firmám k využití. Tyto poplatky (nejsou míněny daně, nýbrž úhrady z dobývacího prostoru a úhrady za vytěžené nerosty) jsou příjmem obcí a státu a “zrušením” ložiska by se o ně stát připravil. Proto je prvním (a nejčastějším) stupněm odpisu zásob odpis jejich převedením do kategorie zásob nebilančních, tj. zásob v současnosti z některého z výše zmíněných důvodů a), b), c) netěžitelných, ale tyto zásoby fyzicky pod zemí existují a je předpoklad jejich využití v budoucnosti s ohledem na technický a ekonomický vývoj. Teprve v naprosto flagrantních a jednoznačně zdůvodněných případech přistupuje Ministerstvo průmyslu a obchodu k druhému stupni odpisu zásob,     k odpisu vynětím z evidence. V tomto případě však lze zásoby odepsat jedině tehdy, není-li žádný předpoklad jejich využití ani v budoucnosti. Zde jde skutečně o “zrušení” ložiska. Pokud by však k tomuto odpisu zásob vynětím z evidence v dobývacím prostoru došlo proti vůli těžební organizace, má tato snadnou obranu – v dobývacím prostoru provádí bez dalších potřebných povolení těžební průzkum, v jehož rámci se mohou odepsané zásoby “znovu narodit”, aniž tomu lze jakkoliv zabránit.

Pro rozhodování o odpisu zásob vynětím z evidence je klíčové (samozřejmě kromě úplnosti předložené dokumentace, popsané v § 14b, odst. 3) především zdůvodnění tohoto odpisu, které musí jednoznačně doložit nevyužitelnost těchto zásob nejen v současnosti, ale také v budoucnosti.

Rozhodnutí o odpisu zásob vydává Ministerstvo průmyslu a obchodu. V období vyhledávání a průzkumu výhradního ložiska se souhlasem Ministerstva životního prostředí. To však není případ Štramberka, kde je stanoven dobývací prostor, je zde povolena hornická činnost a probíhá těžba. Při dobývání výhradního ložiska o odpisu zásob rozhoduje Ministerstvo průmyslu a obchodu po projednání s Českým báňským úřadem, Ministerstvo životního prostředí se procesu přímo neúčastní.

Za posledních 20 let (a asi ani předtím) neznám případ, kdy by se podařilo prosadit na Ministerstvu průmyslu a obchodu odpis zásob jejich vynětím z evidence na těženém výhradním ložisku se stanoveným dobývacím prostorem, povolenou hornickou činností a probíhající těžbou. Z Vašeho pohledu by bylo logické, ještě před zadáváním přípravy dokumentace k návrhu na odpis zásob a vydáním finančních prostředků, tuto alternativu a její proveditelnost projednat na odboru hornictví Ministerstva průmyslu a obchodu, které se touto činností v rámci organizačního řádu v resortu MPO zabývá.

Z hlediska Ministerstva životního prostředí doporučuji se v současnosti soustředit především na proces posuzování vlivů na životní prostředí a na tvrdé vyžadování takových podmínek, které vlivy záměru na životní prostředí minimalizují. Odpisu zásob vynětím z evidence dávám v tomto případě ze své zkušenosti jen minimální šanci.”